Služba u útvaru
Velitelství a štáb
Na základě Plánu bojové a politické přípravy divize, plánoval a zpracovával vlastní útvarový Plán bojové a politické přípravy 2.pzpr na výcvikový rok, který byl vlastně alfou a omegou veškerého života útvaru. Výcvikový rok byl rozdělen na dvě výcviková období - zimní a letní. Na jednotlivé měsíce se zpracovával Měsíční plán bojové a politické přípravy a život a výcvik jednotek byl konkretizován a řídil se Týdením rozvrhem zaměstnání. Plán obsahoval úkoly bojové a mobilizační pohotovosti, dozorčí a strážní služby, plnění bojového úkolu v míru a úkolů na SH, úkoly ve všech druzích bojové přípravy, ošetřování a oprav bojové a přepravní techniky, ale také např. čerpání řádné dovolené jednotek, všech velitelů a dalších funkcionářů útvaru. To, co bylo naplánováno, bylo také velitelstvím a štábem kontrolováno a hodnoceno v součinnosti s veliteli jednotek, ale i nadřízenými velitelskými stupni.
Kromě toho byla prováděna i vlastní příprava. Formou velitelské přípravy, velitelsko-štábních cvičení a štábních nácviků si příslušníci velitelství a štábu zvyšovali své teoretické znalosti a praktické dovednosti při řízení a vedení bojové činnosti útvaru.
Co byl útvar útvarem usilovali jsme o titul "Vzorný průzkumný prapor". Nikdy se nám jej ovšem nepodařilo získat, protože vždycky se něco semlelo, nějaká mimořádná událost, či už vážná zranění např. při výbuchu ručních granátů, dopravní nehodě, seskocích na vodu, nebo svémocné vzdálení vojáka, napadení důstojníka vojákem základní služby, ba dokonce i dvě sebevraždy, nenadálé úmrtí důstojníka a jedno neobjasněné úmrtí vojáka z povolání. Bohužel, i takový byl život vojenský. Dnes už se raději vzpomíná jen na ty veselejší zážitky.
Někteří funkcionáři:
(po roce 1976)
velitel útvaru pplk. Kopp, mjr. Valter, mjr. Hubička, mjr. Křenek,
mjr. Horák, mjr. Maláč
NŠ mjr. Kardinál, por. Tomík, por. Kucharczyk
ZV mjr. Ungr, mjr. Šmahel
ZVP mjr. Ondruš, por. Jaglarz, por. Kratochvíl
ZVT mjr. Březina, npor. Nürnberger, pplk. Trávník
ZT mjr. Lahodný, pplk. Stoklásek
ZVRPzS mjr. Stuchlík, por. Baláž, por. Sosoi,
por. Ostrochovský
NVP (NVS) mjr. Nejedlý, por. Abrahám, por. Vít, npor. Patasy
DŠ por. Šmahel, por. Babieska
AN por.Kubovčík, por. Altman
DTSk pprap. Malát
NSPHM mjr. Prouza
VN kpt. Vízek, por. Bárta
NPS kpt. Šidlo
NVýzS ppor. Šebesta, por. Máčel, por. Kašper
NŽS kpt. Cibulka
NFS mjr. Gajdoš, kpt. Zahajský
DME por. Předota, nrtm. Vodrážka
NTS nrtm. Mixanová, rtn. Šandová
Propagandista por. Hruška
CHI, IKVČ absolventi VKVŠ
HL por. Novák
Poslední funkcionáři:
(v roce 1992)
velitel útvaru pplk. Maláč
NŠ mjr. Šmahel
ZVP mjr. Kratochvíl
ZVT pplk. Trávník
NFS npor. Kohout
NŽS mjr. Cibulka
NPS (NVS) ? kpt. Mašát
NVýzS por. Prouza
DME kpt. Špeta
velitel 1.pzr por. Kubánek
velitel 2.pzr por. Suchý
velitel rhpz por. Patasy
velitel rrrtpz mjr. Knopf
velitel sč ppor. Sosoi, por. Ostrochovský
velitel čtz
velitel čot rtm. Alexa
1. a 2. průzkumná rota
Obě průzkumné roty plnily úkoly výcviku zejména na posádkovém cvičišti pod Klenovou, na pěší střelnici Hůrka a dalších zařízeních VVP Dobrá Voda, nedaleko od Železné Rudy, kde jsme byli jak doma. Rovněž ostré střelby BVP, vyvedení průzkumných jednotek divize, nebo taktická cvičení pzpr probíhala v tomto výcvikovém prostoru. Kolová technika se přesouvala zpravidla po vlastní ose kasárna Janovice nad Úhlavou - Opálka - Strážov - Běšiny - Čachrov - Javorná - Gerlova Huť - Nová Hůrka. Pásová technika pak převozem po železnici z Janovic do vyklá- dací stanice Hlavňovice, odkud se pak přesunula polními cestami na Slučí Tah, kde byl polní park techniky. Zaručeně nezapomenutelné bylo ubytování ve stanech a polní WC. Vzpomeňte si také na prostory Vyso- ké Lávky, Prášily, Slunečná, Stodůlky a další. Kde se nejenom cvičilo, střílelo, ale někdy se načerno zaskočilo i na pivko.
Cvičení vyšších stupňů velení pak probíhala zejména ve VVP Doupov, kde jsme si rovněž užili vedra, dešťů, bláta, ale i zimy, sněhu a vánic. Pamatuji si ještě nádraží Doupov, krásný doupovský klášter a další opuštěné vesnice, po kterých dnes už není ani památka.
Kromě uvedených výcvikových úkolů, dozorčí a strážní služby plnili příslušníci obou průzkumných rot, tvořící samostatné průzkumné hlídky (SPzH) i úkoly průzkumu na státní hranici v úseku naší zpravodajské odpovědnosti Železná Ruda - Folmava, zejména v prostorech rot PS Folmava, Všeruby a Sruby. Myslím, že to bylo někdy v roce 1974, kdy se naše průzkumná hlídka na státní hranici podílela na zadržení přísluš- níků americké průzkumné hlídky, vedené černým seržantem Revesem, která se v podnapilém stavu vracela z německého hostince, ovšem zabloudila na naše území.
Někteří funkcionáři:
velitel 1.pzr por. Hruška, por. Růžička, por. Šídlo, por. Blaško
velitel 2.pzr por. Timko, por. Nürnberger, por. Maláč
Nejdále z nás to "dotáhl" bývalý velitel 1.pzr - por. Ing. Hynek Blaško (nyní generálmajor) po absolvování Vysoké vojenské školy ve Vyškově, Vojenské akademie Brno a Vojenské akademie Bundeswehru v Německu. Prošel různými velitelskými a štábními funkcemi, z nichž nejvýznamnější byly v letech :
2004 - 2007 - Národní vojenský představitel ČR při aliančním velitelství SHAPE (Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě, belgický Mons)
2007 - 2008 - Zástupce velitele společných sil, Olomouc
2009 - doposud - Velitel společných sil, Olomouc
Je nositelem řady vysokých vojenských a státních vyznamenání.
Rota hloubkového průzkumu
O výsadkovém výcviku u průzkumných jednotek se začalo hovořit v roce 1958, kdy se zkušenosti získávaly výcvikem ve Svazarmu.
Jak už napovídá sám název této jednotky, výcvik jejích příslušníků byl zaměřen na provádění průzkumné a diverzní činnosti v hloubce sestavy protivníka do hloubky 100km, rozpoznávání cizí bojové techniky a předávání zpráv o zjištěných poznatcích pomocí RDST a v neposlední řadě i výcvik v přežití. Důraz byl kladený na výsadkovou přípravu, průzkum a cizí armády, výcvik radistů, psychologickou přípravu, fyzickou zdatnost, odvahu, morální pevnost, odolnost, rozhodnost, ukázněnost, iniciativu, vojensko-odbornou připravenost, profesionalitu, ale i víru ve vlastní síly a sílu kolektivu.
Do prostoru bojové činnosti se její průzkumné skupiny (SHPz) dostávaly seskoky na padácích z letounů nebo vrtulníků, případně slaňováním z vrtulníků, nebo na obrněných transportérech OT-65 (Fug). Od začátku 50. let se používala čtvercová PD-47 (známá PÉDETA), která vydržela až do roku 1964, kdy byla vystřídána padákem typu OVP-65. Ten byl ale pouze jakýmsi přechodným modelem. Vystřídán byl dalším padákem československé výroby OVP-68, který skončil až po více než dvaceti letech. Posledním typem naší výroby byl padák OVP-80. Díky bohu nikdo z vás už nesloužil v roce 1994, kdy tehdejší náměstek ministra obrany Kalousek podepsal smlouvu s firmou Anex-Cirus na dodávku téměř 2 500 padáků, jak se záhy ukázalo zcela nefunkčních, čímž zavinil smrt dvou zkušebních výsadkářů.
Samozřejmě jednotka plnila i další úkoly bojové a mobilizační pohotovosti, dozorčí a strážní služby a hospodářské úkoly. Úkoly výcviku byly plněny na posádkovém cvičišti, v okolí posádky, na letišti Klatovy, na již zmíněných vojenských výcvikových prostorech, v Chrudimi a seskoky na vodu byly prováděny na Sečské přehradě. Bohužel dne 7.7.1988 zde tragicky zahynul náčelník výsadkové přípravy mjr. Ing. Petr Vít. Myslím si, že pro všechny, kteří ho znali, bylo ctí s ním sloužit.
Zajímavostí je, že u našeho útvaru, konkrétně u roty hloubkového průzkumu byla v roce 1987 režisérem Petrem Tučkem natočena veselohra z vojenského prostředí "Copak je to za vojáka" v hlavní roli s Jiřím Langmajerem. Film s humorem a nadsázkou líčí život a výcvik nejmenované roty hloubkového průzkumu s využitím některých skutečných událostí, prostorů útvaru i posádkového cvičiště.
Někteří funkcionáři:
velitel rhpz por. Abrahám, por. Hlaváček, por. Vít,
por Martinásek, por. Lukáš
velitel 1.SHPz ppor. Hlaváček, AVKVŠ, AŠDZ
Rota rádiového a radiotechnického průzkumu
Vzhledem k vývoji situace v druhé polovině 60.let vyvstala potřeba zvýšeným úsilím provádět rádiový odposlech jednotek NATO na území sousední NSR. Proto v příhraničním prostoru vznikly rádiové roty na stanovištích Tišina, Milíře a v roce 1967 i Chodská Lhota (Na Šteflích). Plnění bojového úkolu v míru bylo nejprve prováděno z vozidel a zároveň byla zahájena výstavba zděného objektu. V přízemí byly kanceláře a ubytovací prostory a v prvním poschodí služební místnosti, odposlechové a vyhodnocovací pracoviště, operační místnost. Za budovou stál anténní systém na stožáru a parkoviště techniky.
V podstatě po celou dobu byla činnost sil a prostředků průzkumu 2.rrrtpz zaměřena na zjišťování činnosti jednotek NATO v příhraničním prostoru se zaměřením na americký 2.lop (lehký obrněný pluk, velitelství v Norinberku, prapory v Bamberk, Amberk, Bindlach). Zajímavostí bylo, že do těchto jednotek byli přijímáni zejména potomci československých emigrantů, kteří aspoň z části ovládali naše jazyky. Dále pak to byly jednotky ostrahy německé SH - ZOLL, BGP, BGS, výcvik NATO ve Vojenském výcvikovém prostoru Hohenfels (85 km od naší SH) odposlechem a zaměřováním v pásmu VKV. Naše 2.rrrtpz součinnostnila s 20.rrrpz (Aš), 1.rrrtpz (Tišina), 19.rrrpz (Milíře) a 71.rpr ZU (Kladno). Některé její prostředky jako R-381 Rama a RPS-6 pracovaly v integrovaném systému v příhraničním prostoru na stanovišti Velký Zvon. V našem zájmové prostoru je asi 12 km od SH na německém území pohoří Hoher Bogen, z jehož vrcholů Eckstein, Schwarzriegel vedly jednotky NATO rádiový a radiotechnický průzkum proti našemu území a využívány byly i německou Luftwaffe. Na vrcholu Burgstall byly rádiové a televizní vysílače, které šířily vysílání německých stanic za "železnou oponu".
V roce 1991 byla činnost 2.rrrtpz na stanovišti Chodská Lhota ukončena, jednotka přemístěna k 2.pzpr do Janovic nad Úhlavou, kde spolu s útvarem zanikla.
Někteří funkcionáři:
velitel roty por. Polačík, mjr. Kohout, mjr. Mlčák,
mjr. Knopf
ZVP por. Knopf
NOSK npor. Fiala
DOSK mjr. Mísař, por. Vajgant
VýPr nrtm. Janoušek, rtm. Gálik
technik roty pprap. Horský
technik ZAS prap. Bureš
velitelé čet por. Chramosta, por. Vajgant, rtm. Šoch,
por. Trantina, rtm. Šišiak, nrtm. Šesták,
por. Kareš, nrtm. Randuška, npor. Málek,
rtm. Tichý
Spojovací četa
"Bez spojení není velení" říká jedno staré vojenské přísloví a dokonce pravdivě. K čemu by nám byli dobře vycvičení průzkumníci, výsadkáři, kteří by nevěděli obsluhovat radiostanice, neznali hláskovací, kódovací tabulky? Jakým způsobem by nám předávali zjištěné poznatky o nepříteli? Jejich práce, podstoupené riziko by byly k ničemu. Spojovací četa, byť malá počtem, je z tohoto hlediska velmi důležitá jednotka. Její výcvik, ale i výcvik spojařů-průzkumníků a výsadkářů byl zaměřený na zabezpečení linkového, zejména rádiového a radioreléového spojení velitelství a štábu s podřízenými bojovými jednotkami přenosnými RDST naší i sovětské výroby, i zabudovanými v transportérech OT-65, OT-64, BVP a např. R-3AT. Odbornou připravenost si příslušníci spojovací čety v posádce zvyšovali spojovací přípravou, spojovacími nácviky, podílem na obsluze posádkové telefonní ústředny, ale i budováním linkového spojení do záložních prostorů soustředění. Stupeň vlastní připravenosti prokazovali při všech druzích cvičení, vyvedení průzkumných jednotek do VVP, ale i za přesunů.
Velmi důležitou součástí výcviku byla i údržba, ošetřování a opravy spojovací techniky, která musely být vždy ve stoprocentním stavu.
Někteří funkcionáři:
velitel sč ppor. Vrána, por. Sosoi
Četa týlového zabezpečení
Ani důležitost této malé jednotky nelze nijak podceňovat. Jak bychom plnili jakékoliv úkoly, kdyby se o nás, spolu s odbornými náčelníky ze štábu útvaru, nepostarala po stránce zabezpečení proviantem, pohonnými hmotami, výstrojním a výzbrojním materiálem hlavně při cvičeních a vyvedení jednotek ve vojenských výcvikových prostorech. Nebylo to vždy jednoduché, zvláště, když si představíme kvalitu komunikací ve VVP a jejich další záludnosti, třeba polorozbité a úzké mosty, polní a lesní cesty nepříznivé počasí apod., kdy vyjetí mimo cestu znamenalo nebezpečí zapadnutí. Zvláště v těchto těžkých podmínkách bylo kouzlo dodržet hygienické podmínky a správný způsob přípravy stravy, abychom nebyli nebojeschopní kvůli nějaké dysentérii. Protože se tak nikdy nestalo, je zřejmé, že naše četa týlového zabezpečení byla dobře připravena.
Někteří funkcionáři:
velitel čtz pprap. Mašát
Četa oprav techniky
Poslední jednotka z hlediska organizace útvaru, avšak nikoliv z hlediska důležitosti. Jejím úkolem bylo zabezpečit pravidelnou údržbu a opravy bojové a přepravní techniky, spolu s řidiči bojových jedno-tek ji udržet ve stoprocentním stavu, aby byla schopna plnit úkoly kladené na jednotky a útvar jako celek. To byl nelehký úkol, zejména v polních podmínkách. Zřídka kdy se stalo, že nějaká technika vypověděla službu, ale vždy ji topkáni dokázali dostat pod vlastní střechu a opravit ji.
Někteří funkcionáři:
velitel čot pprap. Horský